Básničky o zimě

Básničky a říkanky o zimě pro školáky a předškoláky. Nejhezčí poezie pro děti s tematikou ročního období, tentokráte je to zima.

Zasněžené pláně. Děti na saních. Zamrzlé rybníky. Lidé na bruslích. Před školou zběsilá koulovačka žáků 4. A. Jednu schytal i sněhulák. Hrnec mu sklouzl až na nos a zakryl oči z uhlíků. Střechy domů pod bílou peřinou a na ní krákorají vrány. Na zahradě ve školce děti koulí koule a staví iglú. Krásná zimní atmosféra jako na obrázku od Josefa Lady.

Tak takovou zimu už moc neznáme. Málokdo ji pamatuje. Taková už nebývá. Takovou mnoho dětí zná právě jen z obrázků malíře Lady. Ale o blátě a inverzích psát nechci. Tak si tu pravou zimní atmosféru navoďme alespoň pravou zimní poezií pro děti. Snad vám tyto básničky a říkanky o zimě tu letošní zimu/nezimu alespoň zasněží svými rýmy a verši, když skutečné vločky se z nebe stále ne a nevysypat.

* Protože přečíst TENTO TEXT je pro začínající čtenáře snadnější (genetická metoda).

Čimčarára, čim, čim, čim

Čimčarára, čim, čim, čim,
že je zima, to já vím.
Moje šaty z peříčka,
profoukala zimička.

Čimčarára, čim, čim, čim,
hodné děti poprosím,
schovávejte drobečky
pro ubohé vrabečky!

Padá, padá snížek bílý

Padá, padá snížek bílý,
poskočte si venku chvíli.

Velké kole ukoulíme
a z těch koulí postavíme
sněhuláků třeba pět,
rovná řada stojí hned.

Povídala vrána vráně

Povídala vrána vráně,
že si koupí nové sáně.
Budou spolu sáňkovati
na stodole ve slámě.

Vločka

Letí vločka z nebe,
nos ji hrozně zebe,
vše se změní rázem,
až dopadne na zem.

Tam si pěkně lehne
a ani se nehne.
A až vloček přibude,
zima už jí nebude.

Sněží, sněží

Sněží, sněží,
mráz kolem běží.
zima je kočičce,
hřbet se jí ježí.

Fouká, fouká,
bílá je louka,
zima je pejskovi,
ke kamnům kouká.

Obrázek sněhulák
Sněhulák má rád básničky o zimě

Sněhulák

Sněhulák je panáček
má na hlavě plecháček.

Místo očí uhlíky
a až dolů knoflíky.

Chodí, chodí bos,
má červený nos.

Zima, zima, zimička

Zima, zima, zimička
hází bílá peříčka.
Děti si je chytají,
koule si z nich dělají.

Sněhuláci

Stěžují si sněhuláci,
zajíci jsou darebáci!
Přišli v noci, tma jak v pytli,
„dobrou chuť,“ si tiše špitli.

A jaképak kdesi, cosi,
všem nám snědli z mrkve nosy.
A než zmizli hupky, hopky,
nechali tam ještě bobky.

Cupy, dupy

Cupy, dupy, cupy, dupy,
zima stojí u chalupy.
Vezmeme si rukavice,
sáně, boby a čepice,
vyběhneme rychle ven,
na sněhu se zahřejem.

Sněhulák

Stojí, stojí panďulák,
je to velký sněhulák.
Nohy, břicho, hlava z koule,
ze sněhové velké boule.

Černé oči z uhlíků
na břiše pár knoflíků.
Oranžový velký nos,
stojí, stojí sám a bos.
Na hlavu mu hrnec dám,
bude velký elegán.

doPohádky.cz | 04. 02. 2020, aktualizováno: 03. 05. 2020

Štítky: