Kdo to je, kdo to je, kdo ten záchod blokuje?

Vtipná knížka pro děti o nehodě na veřejném záchodě.

⌚ 4 min.

Doufám, že jde pouze o náhodu. Že v tom není potřeba hledat jakési znamení. Že mne toto téma při výběru knížek pro děti nebude pronásledovat donekonečna.

Po té, co jsme s dětmi dočetli Soptíky, knihu, jejíž humor je založený na prdění, se mi do rukou dostala další knížka z podobného ranku. Tentokráte dětská poezie o kakání a čurání, o vyměšování a konání potřeby a stání ve frontě na obsazený záchod.

Ve zkratce. Plejáda roztomilých zvířátek se jedno po druhém střídá na míse, na kterou i králové chodívají sami, a čtenář je konfrontován se záhadou:

Kdo to je, kdo to je,
kdo ten záchod blokuje?

Všichni chtějí vědět,
jak dlouho tam bude sedět.

Na knihu, o které zde píšu, jsem narazil až teď, ale vyšla už před více než deseti lety. (Takže ani můj text nemůže být v pravém slova smyslu recenzí této knihy.)

Who’s in the Loo?

Původní text napsala britská spisovatelka dětských knížek Jeanne Willis. Z anglického originálu Who’s in the Loo? (2007) ji do češtiny přebásnil Hynek Vilém (2009). Mimochodem autor básnické knihy pro děti s názvem Dobrý pejsek pro kokínko přeskočí i přes hovínko s podtitulem Neslušné básničky pro chlapečky a holčičky. Takže (mono-) tematické zaměření autorovo je zřejmé.

Důvody, proč píšu o knížce, kterou si už pravděpodobně ani nemůžete koupit, protože je všude v knihkupectví vyprodaná, mám dva.

Vtipné verše

Za prvé jsem si někam chtěl „odložit“ výše citované verše, protože se mi líbí, přijdou mi vtipné, baví mě. Uvedená ukázka je v podstatě jakýsi refrén, který se line příběhem.

Kdybych si ty verše nikam nezapsal, tak bych je zapomněl. A to by byla škoda. A až bych si na ně někdy vzpomněl, vzpomněl si, že existují, třeba když by někdo čekal s akutní potřebou před „zablokovaným záchodem“ a já bych „toho na místě přešlapujícího“ chtěl rozveselit, tak bych ty rozverné veršíky určitě z paměti nevylovil a musel bych je pracně kdovíkde hledal a než bych je našel, už by mohlo být po všem …však to určitě sami dobře znáte.

Kontroverzní téma

A ten druhý důvod je téma knihy. Sedění na toaletě jako ústřední motiv. Kniha o kálení a močení. To téma budí pozornost, proto píšu tyto řádky. Zvlášť když si uvědomíme, že to téma zpracovává knížka pro děti. Jako fakt? Potřebuji se nad tím trochu zamyslet. Abych si to v hlavě utřídil. V krátké době druhá knížka s takovouto poetikou, s podobnými motivy – kterou před spaním čtu dětem! Co se to děje? „Wtf?“ by se napsalo na facebooky…

Představte si slonici,
jak ta má velkou zadnici!

A papíru malý kus
na obrovský sloní trus!

Veršíky tohoto ražení se kupí jeden na druhý, zprostředkují pohled na další zvířátko při potřebě (vykonávané lidským způsobem) a plynou dál – a roztahují příběh a plní knížku výjevy čurajících a kakajících zvířátek.

Více než na postupně se rozvíjejícím příběhu stojí knížka právě na těchto výjevech, kterých by mohlo být nekonečno, resp. ad absurdum maximálně tolik, kolik živočišných druhů obývá naši planetu.

Popisované obrazy jsou většinou vtipné a milé, jindy méně, někdy takříkajíc brousí hranu a koketují s nevkusem. Občas rým trochu zadrhne, občas příjemně překvapí hra se slovy.

Celkově, co se týče básnického zpracování, hodnotím tuto knížku pozitivně. Podobných veršovaných knížek pro předškoláky a malé školáky vychází poměrně dost a tato patří básnicky určitě do horní poloviny. Povedla se také výtvarná podoba. Čteme tedy nekomplikovaný přímočarý a zábavný příběh a díváme se na hezké obrázky; přesně to, co by dětské knížky pro předškoláky měly nabízet. Potud v pořádku.

Jenže odlišné je to téma knihy. Proč? Proč všechna ta vyprazdňující se zvířátka v dětské knížce? Jde o pouhou snahu ohromit? Hledání neobvyklých nebo nezpracovaných témat, která v tom přehršle knížek ještě zůstala nezpracovaná? Zvláštní humor či dobře míněné nabourávání tabu?

Je vhodné dětskému čtenáři (nebo dokonce malému posluchači) předkládat taková témata?

Šmejdil jsem po internetu, co si o tom lidé myslí. Někteří rodiče jsou přesvědčeni, že toto rozhodně ne. Reakce jiných jsou naopak smířlivé, vždyť jde o legraci. Můj názor je ten, že mne to nepobuřuje, ale také bůhvíjak nezaujalo. Nápad a vtip se knížce nedá upřít, ale ta jednotvárnost mne po chvíli začne nudit a o kakání mne číst zkrátka příliš nebaví.

Jak jsem tedy napsal v úvodu, doufám, že jde pouze o náhodu, že jsem opět narazil na knížku s takovou neobvyklou poetikou, že jde jen o nevinné zaškobrtnutí v období fekálním, které nepoznamená ani mne, ani mé malé čtenáře.

Ujasnil jsem si, že na další knihu s podobnou tematikou v nejbližší době už vážně nemám chuť. I když musím přiznat, že v tomto případě jsme se s dětmi při četbě pobavili mnohem více než tomu bylo u předešlé knížky o uprděných soptících. Schválně si zkuste knížku Kdo to je, kdo to je, kdo ten záchod blokuje?někde obstarat. Třeba půjčit v knihovně, tak jako jsme to udělali my. Přečtete ji za pár minut, tedy pokud je vám tento styl humoru blízký nebo „to alespoň dáte“. Co vy na to? Líbila se?

• Knihy pro děti