Říkanky pro nejmenší děti
Nejoblíbenější říkadla pro nejmenší děti.
Několik známých říkanek pro nejmenší děti. Inspirace pro ty, kteří byli třeba dětmi už před delší dobou a nemohou si vzpomenout, co všechno svým malým dětem říkat za básničky. Tak jak se to občas stává mně.
Houpy kroupy
Velmi známá říkanka, která se odříkává při houpání dětí na houpačce.
Houpy, houpy,
kočka snědla kroupy,
koťata se hněvala,
že jim taky nedala.
Houpy, houpy,
kočka vaří kroupy,
až navaří, tak nám dá,
na Aničku zavolá.
Kolo, kolo mlýnský
Další básnička nebo spíše písnička je doslova hit mezi básničkami pro nejmenší děti. Recitování básničky doprovází „tanec“, kdy se s dítětem držíme za ruce a točíme se dokolečka. Na slovo bác se pak dítě (i s rodičem) svalí na zem. A začne ručičkami předvádět, jak pomocí hoblíku a pilky spravuje kolo.
Kolo, kolo mlýnský,
za čtyři rýnský,
kolo se nám polámalo,
mnoho škody nadělalo,
udělalo bác!
Vezmeme si hoblík, pilku,
zahrajem si ještě chvilku,
až to kolo spravíme,
táák se zatočíme.
Leze žába do bezu
Leze žába do bezu,
já tam za ní polezu,
kudy ona,
tudy já,
budeme tam oba dva.
Až ji chytím,
bude má,
na máslíčku smažená.
Leze žába po žebříku
Leze žába po žebříku
natahovat elektriku,
nejde to, nejde to,
necháme to na léto.
Mámo, táto, v komoře je myš
Mámo, táto, v komoře je myš,
že ji nechytíš!
Pustíme tam kocoura,
on tu myšku vyšťourá,
nebude tam nic.
Osel
Veselá básnička pro děti o oslovi, který měl smůlu. Báseň není možná ani tak veselá, jako spíše škodolibá, ale určitě pobaví. Autorem textu je básník Josef Václav Sládek, který svá nejlepší díla vytvořil v druhé polovině 19. století. Část básnické tvorby Josefa Václava Sládka je věnována právě dětem.
Osel začal smůlu míti
a měl už ji navěky; –
šel si na led zatančiti
a spad rovnou do řeky.
Do luk sběh o senoseči,
tam to aspoň neklouže; –
hupky, hupky přes tři kupky,
– a pad rovnou do louže.
Slepá bába
Když si děti hrají na „slepou bábu“, neznamená to, že se se zavázanýma očima jen bezmyšlenkovitě honí po louce. Aby to byla opravdová hra na slepou bábu, musí se u hry pronášet nějaká magická formule, která to běhání po hřišti pěkně okoření.
Například můžete své děti naučit tuto říkanku.
„Slepá bábo, kam tě vedem?“
„Do kouta.“
„Co tam vidíš?“
„Kohouta.“
„Co v kohoutu?“
„Zlaté klubko.“
„Co v tom klubku?“
„Zlatá jehla.“
„Co v té jehle?“
„Zlatá niť.“
„Tak si nás, slepá bábo, chyť!
Šnečku, šnečku, vystrč růžky
Šnečku, šnečku, vystrč růžky,
dám ti krejcar na tvarůžky
a trojníček na tabáček,
bude z tebe hajdaláček.
Tancujte, myši
Tancujte, myši,
kdekterá slyší.
Která je hluchá,
ať neposlouchá.
Která je chromá,
ať sedí doma.
Vrána letí, nemá dětí
Vrána letí,
nemá dětí,
my jich máme
jako smetí.
My je máme,
neprodáme,
protože je rádi máme!
Doufám, že tyto říkanky poslouží maminkám k inspiraci (sama mívám problémy si na některé notoricky známé básničky pro děti po těch letech, co už nejsem dítě, vzpomenout.)