Soptíci prdí o život

Knížka pro děti plná prdů.

⌚ 3 min.

Co je to: Žije to v sopce. Je to vymyšlená bytost, konkrétně pohádková postavička. Zvláštní znamení: prdí. Kdo to je?

Odpověď: Soptík, soptíci.

Soptíci jsou stvoření, která bydlí a prdí kdesi v sopkách. Seznámit se s nimi můžete na stránkách tří knih pro děti, které napsala německá spisovatelka Franziska Gehm. Žánrově bychom tyto knihy mohli vymezit jako dobrodružné knížky pro děti s prvky dětského fantasy.

Úvodní díl knižní trilogie o soptících se jmenuje Soptíci prdí o život! Příběh bychom mohli shrnout přibližně do této věty: poté, co se zřítil most, hledají dva mladí soptíci Krato a Plamína způsob, jak se dostat přes řeku. Na jejich dobrodružné výpravě jim asistují dráček Smok nebo děda Sopkón. Pravděpodobně více než samotný příběh, jenž je docela přímočarý a v podstatě primitivní (ale tím rozhodně nemyslím nudný), zaujme hezky vykreslený fantazijní svět, ve kterém soptíci žijí.

Knižní série pokračuje ještě díly Soptíci jsou bomboví! a Soptíci se nedají!

Sopcíti prdíci

To podivné stvoření se jmenuje soptík. Stejně tak by se ale mohlo jmenovat nějak jako prdík, prďoch, prďák… časté vypouštění plynů z útrob zažívacího ústrojí je totiž nejen typickým znamením této bytosti, ale – a to především – stále se vracejícím motivem, který má v dětských čtenářích vyvolávat smích. Už jen z názvů jednotlivých kapitol je zřejmé, jakému výsadnímu postavení se v knížce „prdy“ těší.

Jenže: bude takový typ humoru sedět všem čtenářům? Nemyslím si.

Zlaté pravidlo zní, že méně je někdy více.

Knížka o soptících se snaží být za každou cenu legrační. A i když se jí nedá upřít řada vtipných momentů, celkově tato snaha vyznívá urputně. Hlavně proto, protože stavebním kamenem všech těch veselých scén je prdění. Stále dokola. Řekl bych, že je to skoro až takový prd na jinak dobře napsaném dobrodružném příběhu, který je velmi snadný na pochopení, tudíž pro začínající čtenáře ideální, srozumitelný, nekomplikovaný. Navíc obohacený o akční prvky s nádechem fantasy, takže i poměrně atraktivní.

Zkrátka zde na mne vzduchem lítá příliš prdů. Fekální humor nemusím. Do dětských knížek podle mne nepatří. Ovšem věřím, že někomu to může přijít legrační a tento způsob humoru se mu líbí.

Mne ani mé děti všechno to prdění příliš nezaujalo a s přibývajícími stránkami stále méně často rozesmávalo. Devítiletá prohlásila, že je to divná knížka. Pětiletému se docela líbila, zaujal ho příběh, svižné vyprávění, oblíbil si soptíky a ještě více dráčky, chce, abych mu někdy přečetl i další díly…, ale u poslechu pohádky se snad ani jednou nezasmál.

Jinými slovy to, co mělo být kořením příběhu, nás od jinak povedené knížky spíše odrazovalo. A to, myslím si, rozhodně nejsem žádný puritán. Ve výsledku bych ale bohužel knížku označil spíše nálepkou trapné, nechutné než legrační nebo veselé. Ale jak jsem již napsal výše: určitě existují lidé, jejichž smysl pro humor je nastaven přesně na takovéto „vtípky“.

Na závěr tohoto povídání se chci ještě letmo zmínit o ilustracích a celkovém výtvarném zpracování knihy, které je na velmi dobré úrovni. Do každé stránky knihy je zakomponován alespoň jeden obrázek. Soptíci na ilustracích vypadají roztomile. A to i přesto, že jim občas „bouchne pára pod kotlem“.

Pokud hledáte nějakou dětskou knížku, která se bude něčím vymykat, která v tom obrovském množství knížek pro děti dokáže zaujmout něčím nekonvenčním, rozhodně sáhněte po knížce Soptíci prdí o život. A knížku vám doporučuji i přesto (nebo možná právě proto), že řečeno s dědou Sopkónem: „Nemůže být každý prd hit sezóny.“

• Knihy pro děti